Jaderné pšoukance a pojídání vlastních dětí

Již několik dnů jsme sbírali informace o Severní Korei, neboli o Korejské lidově – demokratické republice. Vedly nás k tomu články o novém hladomoru v této zemi a doplnění fotografií do Google Earth. Když nyní Kim zavelel k dalšímu jadernému pšoukanci a vyděsil svět, rozhodli jsme se dále nečekat a zkusit popsat známé reálie ze života v KLDR.

Oslovili jsme za tímto účelem dva české občany, kteří tuto zemi navštívili. Fotografie a souhlas se zveřejněním jmen nám bohužel nedali, a to ani poté, co jsme je přesvědčili, že nejsme pracovníky ambasády KLDR. Tak alespoň jejich vzpomínky na zemi vůdce Kima, kde se nyní údajně popravuje za kanibalismus.

Při vstupu do země vás čeká prohlídka důkladnější, než při nástupu do letadla. K vaší výpravě se přidá průvodce ještě před příletem do země, zpravidla při mezipřistání v Pekingu. Pchjongjang je asi to jediné, co z KLDR uvidíte, protože bez průvodce nikam nesmíte, mluvit s místními lidmi nemůžete (ostatně ani oni s turisty mluvit nechtějí). Nakupovat můžete jen ve speciálních obchodech a v hotelových obchodech. Nesmí do nich místní, vy naopak nemůžete do obchodů pro místní. Nad městem se vznáší neustálý smog, což je při ulicích zaplněných cyklisty a pěšími zvláštní. V nepravidelných intervalech se po bulvárech za podivného ticha ve vozech pohybují tramvaje  vyrobené před desítkami let v Československu. Státní budovy jsou monumentální, stejně tak „nejvyšší hotel na světě“, který se konečně dostavil, ale jehož špičku ve smogu nevidíte. Je nezvyk vidět ulice bez grafitti, tolik jsme si na ně doma zvykli. Móda neexistuje, oblečení je jen „nástroj“. Stejně tak nějaké projevování citů se na ulici nenosí. Město je plné paneláků značně rozdílné kvality. Některé připomínají svou rozeklaností domy postavené „z balíčků karet“, jiné jsou i po letech jakoby zcela neopotřebované. Asi značné výkyvy v kvalitě staveb z různých období. S mobilem vidíte člověka málokdy, telefonovat ale vždy odchází někam do ústraní. Někdy jsme celé dny nenarazili na restauraci, jídlo nám opatřoval průvodce nebo jsme jedli v hotelu. Symboly moci na ulicích jsou jediným reklamním formátem, který na ulicích naleznete. Když jsme se snažili vyjádřit pocit, který v nás návštěva u severokorejců zanechala, vyjádřili jsme to větou: „Ledové město.“

Přeplněná MHD, vojáci, policisté, školáci v uniformách, ostatní ve svých celoročních overalech.  Žádné emoce, konzumní styl, skutečná společnost bez třídních rozdílů, popisuje své dojmy jiný turista. Jediné veselí, které jsem za návštěvu země viděl, bylo to u dětí nebo u personálu, který se o nás staral. U nich ale to veselé působilo poněkud hraně. Jako úsměv od letušek. Na jednu stranu zaznamenáte, že stejně jako vy civíte až nepatřičně na místní lidi, oni, často s nepříjemným výrazem bojovníka za lepší svět civí zase na vás. Pak vás ale šokují excelentní znalosti místních studentů univerzity v oblastech jako je matematika, fyzika, chemie. A právě tato mladá generace se již nenechá tolik svazovat konvencemi a snaží se žít život podobný tomu ve svobodném světě, byť ho vlastně neměli kde okoukat. Místo na kafe chodí společně mladí třeba do knihoven. Sednou si tam, moc nemluví, ale chtějí si prostě někam vyjít. Dozor kontroluje, zda nefotíte věci, které by o zemi mohly špatně referovat. Před odjezdem vám pak zkontrolují, zda odvážíte všechna elektronická zařízení, která jste přivezl. A pro jistotu zkontrolují i obsah. Mě se podařilo převést nějaké fotografie tak, že jsem je přejmenoval na mp3. Hudbu nekontrolovali. Hudba je na ulicích slyšet z rozhlasu ráno na cestu do práce nebo při různých jiných událostech. Navštívit KLDR bylo jak vyrazit na exkurzi do smutného mraveniště – každý si hledí své role při společném úsilí a ničeho jiného si nehledí. Dozor nám vysvětlil, že v hlavním městě žijí jen ti nejlepší, vybraní lidé. Nemůže se tam jen tak někdo z venkova přistěhovat, je to pro ně čest. Po návštěvě vlastně nevím o běžném životě v té zemi nic víc, než to co předtím. Neznám názory lidí, nevím, co dělají, když se za nimi zaklapnou dveře bytu nebo brána továrny. Nevím o čem a jak přemýšlí. Zemi jsem viděl, ale nic o ní nevím.

Pro další informace o KLDR doporučujeme odkazy:

http://zpravy.ihned.cz/svet-asie-a-pacifik/c1-55417630-panelaky-kachni-farma-a-treninkove-centrum-taekwonda-jen-pro-vybrane-i-tak-se-zije-v-kldr

http://zpravy.ihned.cz/svet-asie-a-pacifik/c1-55359360-preplnene-ceskoslovenske-tramvaje-a-nekonecne-ovocne-sady-podivejte-se-jak-se-zije-v-kldr

Přidat komentář

Zvýrazněné položky jsou povinné.


balisety stop

Výkop

Kolo první - zastupitelstvo

Kolo druhé - mediální (Mělnický deník) (iDnes.cz)

Kolo třetí - kolik stálo dopravní značení na Pražské

Kolo čtvrté - Za co může policie a za co město?

Kolo páté - konec balisetů?

Kontakt

iSoutok.cz