Rozhovor s Patrikem Chrzem: „Svoboda je spojena s financemi“

Patrika Chrze je poměrně těžké přestavit těm, co ho alespoň prostřednictvím internetových diskuzí neznají. Proto jsme ho nechali, ať se představí sám. Co o něm ale můžeme s určitostí říci – je černou můrou všech, kteří si pod jméno na vizitku napíšou „finanční poradce“ a snaží se lidem vnutit ty finanční produkty, které znamenají největší provizi za uzavření smlouvy. Jestliže se o tuzemských občanech mluví jako o lidech s poměrně nízkou finanční gramotností, Patriku Chrzovi je důkladné přemýšlení o zákonitostech oběhu peněz naprosto vlastní. Rozhovor, který nám autor více než 12.000 diskusních příspěvků na www.superforum.cz (fórum peníze takřka 10.000) určitě stojí za přečtení!

Patriku, co o sobě prozradíte našim čtenářům, kteří Vás doposud třeba neznají?
Těžko říct, docela hezky to napsal Dalibor Chvátal do mého profilu na Měšci:

„Neúnavný přispěvatel do diskuzních fór na českém internetu je zároveň moderátorem diskusí na serverech Měšec.cz a FinExpert.cz. Jeho pestré zkušenosti s využíváním bankovních produktů z něj dělají těžkého oponenta pro soupeře. Působil v pojišťovnictví, v obchodu a čtyři roky se držel na studiu VŠE Praha.“

Zkrátka jsem takový fanda do financí.

Kdy jste jako dítě začal vnímat peníze a jejich "moc"?
Já jsem byl jedináček a oba moji rodiče pracovali, takže jsem měl více méně vše, o co jsem si řekl, minimálně to, co rodiče usoudili, že potřebuji. Proto pro mě peníze nebyly až tak důležité. Poměrně pozdě jsem začal dostávat kapesné, až někdy na konci základní školy a vlastně jsem z něj ani nic moc neutratil a skoro celé uspořil. Ono v podstatě ani nebylo za co - mobily nebyly, na sladkosti jsem nikdy moc nebyl a za kino jsem ještě na střední škole platil 11 až 13 korun (dneska, kdy stojí v Praze lístek kolem dvou stovek, tak už do kina nechodím (tedy tu a tam nějaký ten lístek vyhraji), protože mě tahle cenová politika přijde až zvrácená) o které si nebyl problém říct rodičům. Nekouřil jsem, pivo jsem nepil, takže nějakou potřebu peněz jsem nepociťoval.
Zlom nastal až na konci střední školy, kdy mě rodiče přinutili jít na vysokou školu. Věděl jsem, že tam jít nechci už než jsem nastoupil na střední (proto jsem si také vybral obchodní akademii a ne gympl), ale dostal jsem "na vybranou", že buď půjdu na vysokou, nebo z domu. Při tom mém 4 letém "plácání se" na VŠE (když jsem "konečně" vyletěl, chyběly mi už jen dvě zkoušky k získání titulu Bc. ) jsem si uvědomil, jak důležité peníze jsou, že kdybych je měl, mohl jsem se hned postavit na vlastní nohy a ne nesmyslně zabít 4 roky života, které, mám pocit, mi už budou pořád chybět. To byl ten můj „coming out“, okamžik, kdy jsem zjistil, že bez peněz jsem v pasti a vlastně otrok, závislý na druhých, v mém případě rodičích, později zaměstnavateli, atd. To byla ta chvíle, kdy jsem si uvědomil, že už nikdy nechci tohle zažít.

Internetová komunita Vás uznává jako konzervativního investora do bankovní produktů. Podle statistik bankovního sektoru se u lidí, kteří mají volné úspory, jedná nejvíce o částky kolem 100.000,- korun. Má smysl již s takovou částkou investovat a jaká by byla Vaše rada?
Já bych se určitě nenazval investorem, ale obyčejným střadatelem. Mám extrémní averzi vůči riziku, využívám pouze pojištěné vklady v bankách a záložnách. Nepřináší to žádný závratný zisk - aktuálně mám nejvíce z vkladu u Metropolitního spořitelního družstva a to 4,6 % ročně a pak mezi 2 až 2,8 % na spořicích účtech u různých bank a záložen, kde využívám různé akce a retenční nabídky (bohužel banky jsou mnohem vstřícnější vůči klientům, kteří jsou kvůli drobné změně úroku ochotni i celý obsah účtu přesunout jinam, než aby odměnily ty, kdo tam pravidelně spoří).
Se sto tisíci nejdou dělat žádné velké zázraky, u řady termínovaných vkladů je to i minimální částka a často jsou na tak malou částku i dost nízké úroky. Zde se musí lidé rozhodnout, jestli jsou ochotni podstoupit riziko, pak jim může i tato částka přinést nějaký zajímavý zisk, nebo zda ho ochotni podstoupit nejsou a pak bude zisk z této částky v řádu tisícikorun a po odečtení inflace budou někde těsně nad nulou.
Mám v mém okolí známé, co se pustili do rizikovějších operací a někteří na tom slušně vydělali, jiní zase hodně prodělali. Obecně lze říci, že ti, kdo investovali individuálně a o svoje investice se aktivně starali, tak byli v zisku, a ti, kdo je svěřili někomu, kdo jim slíbil slušné zhodnocení a dále se o to nestarali, tak doslova prodělali kalhoty. Např. můj známý přišel ve fondu Pioneer o několik set tisíc korun, jiný zase zběhl z vysoké školy a během roku vydělal na sportovních sázkách 10 milionů (jenže dnes by to už nefungovalo, sázkařské firmy si dnes mnohem více hlídají své zisky a úspěšnějším sázkařům velmi rychle začnou nastavovat limity sázek, případně rušit konta).
Tu statistiku jsem četl také a mnohem více mě zaráží, že úplně stejnou částku mají zase půjčenou. Takže na jednu stranu spoří s jednociferným úrokem a na té druhé si za dvojciferný zase půjčují. To je to, co nějak nepochopím.


Patří podle Vás Český národ k finančně dostatečně gramotným? Kde mají podle Vás lidé největší rezervy ve svých znalostech nakládání s penězi?
Bohužel finanční gramotnost u nás je bídná a hlavně lidé s tím ani nic dělat nechtějí. Vidím to kolem sebe. Třeba kolega v práci si „stěžoval“, kolik ho budou stát nové boty a přitom ročně zaplatil bance za služby spojené s běžným účtem kolem dvou tisíc korun a mě trvalo několik měsíců, než se mi ho podařilo přesvědčit k přechodu k jiné bance. U jiného to zkouším doteď – dokonce by ani nemusel přecházet – má účet u České spořitelny, takže by stačilo se jen přizpůsobit jejímu ceníku. Vhodně nastavit balíčky služeb a pak přeléváním peněz dosáhnout stoprocentní slevu na tyto balíčky. Jenže to mu přijde příliš složité, tak raději nadává, ale platí.
Lidé si nechají „natlačit“ rezervotvorné životní pojištění (kde první dva roky jdou na provize), penzijní pojištění, různé investiční plány na desítky let, kde opět i několik let splácejí náklady, aby to za pár let pod „tlakem“ jiné nabídky či aktuální situace vše zrušili a většinu vložených peněz jednoduše vyhodili a pak nadávali, jak je finanční poradce podvedl a okradl.


Některým výdajům se člověk nevyhne. Jsou to zejména náklady za bydlení, jídlo, dopravu, zábavu. Jsou nějaké obecně platné rady, jak tyto náklady optimalizovat?
S bydlením se obtížně obecně radí, každý potřebuje bydlet jinde a jinak. Já mám jen malý byt v osobním vlastnictví, takže náklady na bydlení mám minimální. Akorát jsem si změnil tarif pro dodávku elektrické energie, kde platím sice o něco více za kWh, ale ušetřím na paušálu, což při mé minimální spotřebě vychází výhodněji (je zvláštní, že hodně lidí podepisuje přechod k jinému dodavateli energií a přitom si ani nezjistí, zda nemůže prostou změnou tarifu dosáhnout úspory u toho stávajícího, případně se řídí pouze cenou za kWh a pak jsou překvapeni výší paušálních poplatků).
Jako samostatně žijící osoba neřeším ani náklady na jídlo (v rodině se ale určitě vyplatí vařit před nákupem polotovarů). V případě větších nákupů a dostupnosti více obchodů se dá optimalizovat dle aktuálních akčních nabídek, občas to také dělám, že proženu plánovaný nákup přes  www.akcniceny.cz a zjistím si, jestli se některé zboží zrovna nenachází v akci. Dopravu mám vyřešenou koupí roční pražské „lítačky“, protože auto nemám. Po Praze je auto jen k zlosti a když je tu a tam potřeba, vyplatí se si ho půjčit. Takhle jsme si několikrát půjčili s kamarády na víkend auto od Pražské plynárenské a udělali si výlet do Německa, Polska ale i v rámci ČR a díky tomu, že jezdí na zemní plyn, tak nás to vyšlo i s půjčovným levněji, než kdybychom jeli vlastním autem a platili benzín.
Zbývá tak už jen ta zábava – na to mám oblíbený server www.prague-tourism.eu, kde jsou tipy co je kde v Praze zrovna zdarma – takže obrážím různé výstavy a další akce, kolikrát se tam objeví i tipy na prohlídky zajímavých míst, která jsou běžně nedostupná a otevírají se jen v rámci nějakých výročí či akcí. Zajímavé jsou také přednášky v kulturním centru při americké ambasádě. Zúčastňuji se různých soutěží (např. na www.fanonline.cz či Facebooku), takže tu a tam vyhraji lístky do kina, divadla (např. v Městských divadlech pražských jsem byl za poslední rok snad desetkrát), cirkusu nebo na koncert.
Nyní spolupracuji na rozjezdu nového serveru zaměřeného právě na úspory v běžném životě – www.Skrblik.cz , tak doufám, že pomůže těm, kdo pro to chtějí něco udělat, ty běžné denní výdaje trochu snížit. Server by měl být spuštěn v nejbližších dnech.
Je také možné něco ušetřit využíváním tzv. "vracecích" kreditek, které dávají až 2 % z obratu, případně různé další bonusy. Já takhle od listopadu vytáhl z kreditky Citi life už 5000 Kč a díky (již zrušené) Citi ČSA jsem za letenku do Mexika platil jen asi 4400 Kč. Ale kreditní karty jsou hra s ohněm a určitě bych je nedoporučil nikomu, kdo naprosto přesně neví, co dělá. Tyhle bonusy mohou banky poskytovat jen díky tomu, že >80 % klientů je nesplácí v bezúročném období a jsou tak pro banku štědrým zdrojem příjmů.


Za které věci podle Vás lidé nejčastěji zbytečně vyhazují peníze?
Já razím heslo "Nekupuji si věci, které nepotřebuji, abych udělal dojem na lidi, kteří mě stejně nemají rádi". A ještě horší je, že hodně lidí si kupuje nejen věci, které nepotřebuje, ale navíc i takové, na které nemá. Nechápu, jak si někdo může koupit mobil za více než půlku svého platu a ještě na splátky, jen proto, aby na něm maximálně psal SMSky a dělal fotky, které nakonec stejně smaže. Já si třeba zatím nikdy mobil nekoupil. Jeden jsem kdysi dostal od Moravského peněžního ústavu za otevření účtu (už nedávají :) ), další na nějaké předváděčce hrnců (samozřejmě jsem nic nekoupil) a postupně tři mobily vyměnil "za flašku", poslední s kolegou z práce, který odložil své HTC Wildfire protože se mu sekal a firma odmítla uznat reklamaci (obligátní "vniknutí tekutiny" přestože ho zcela jistě nikde nenamočil), rootnul jsem ho, přehrál jsem originál firmware na Cyanogen a funguje jak z praku (kromě GPS, to se mi pod Cyanogenem rozchodit nepodařilo, ale používám ho jen jako "surfovadlo", takže stačí).

Jaké věci považujete v životě za důležité?
To je skoro filozofická otázka – většinou na to člověk přijde, až když to nemá. Většina lidí si asi řekne, že „hlavně že jsme zdraví“, jenže to většinou stejně neovlivníte, to je nezávislé na všem ostatním. Z toho, co mohu ovlivnit, je to „svoboda“, která je s financemi, ať si to přiznáme, nebo ne, velmi úzce spojena. Když máte za sebou nějaké rezervy, můžete bez obav změnit zaměstnání (protože, když to nevyjde, se nemusíte bát, že nebudete mít z čeho splácet), můžete jet (skoro) kamkoliv na světě (abyste se přesvědčili, že se tady máme jak prasata v žitě a stejně si stěžujeme), atd.

Je něco, co Vám v životě chybí?
Asi jen ženská : - )


Myslíte si, že "blbá nálada" je u nás oprávněná, nebo že máme být rádi za to, jak se v naší zemi žije?
Už od Bílé hory se u nás traduje, že „tak zle jako dnes ještě nebylo“, ale to je běžné, lidská nespokojenost je motorem pokroku, vzpomínám si na jeden citát, bohužel už nevím od koho - "Rozumní lidé se přispůsobují okolí, nerozumní lidé přizpůsobují okolí sobě. A tak veškerý pokrok záleží na nerozumných lidech". Na přednášce (samozřejmě zdarma v americkém centru, viz výše) o starověkých civilizacích mě zaujal text na několik tisíc let staré tabulce z Mezopotámie, který vyjadřoval něco podobného jako že "tak zle jako dnes ještě nebylo", naše "stěžování si" není nic nového.
Spíše mi vadí, že lidé pořád hledají „zázračné řešení“, někoho, kdo to vyřeší za ně, nejsou ochotni se starat sami. Když to vezmu z mé „oblasti zájmu“, tak lidé nejsou ochotni změnit banku, protože ta jejich je drahá, ale jsou ochotni zvolit politika, který jim slíbí, že začne banky více regulovat.

Patříte k autorům řady článků, jsou nějaké, které byste našim čtenářům určitě doporučil?
Přímo články píši vlastně jen pro Měšec (http://www.mesec.cz/autori/chrz ) a nejvíce mě přirostly k srdci ty o zahraničních platbách, ale to asi nebude zrovna denní chléb většiny lidí. Tak snad ty o bezplatných účtech, ale je to už docela dlouho, co mě vyšel poslední.

Ve volném čase rád cestujete. Kde se vám po světě líbilo? Máte nějaký silný zážitek z cest?
Nejvíce mám v paměti vždy ten poslední. Ve středu jsem se vrátil z Mexika (s malým odskokem do Tikalu v Guatemale), takže jsem teď plný zážitků, najeli jsme přes 5 tisíc kilometrů autem a dalších pět set autobusem (s půjčeným autem by nás do Guatemaly nepustili, takže jsme museli tam i zpět hromadnou dopravou). Bylo to něco úplně jiného, než jsem byl doteď zvyklý, zatím jsem vždy jel na „válecí“ dovolenou, většinou all inclusive a sám, tentokrát jsme jeli ve čtyřech a vlastně pořád jsme byli na cestě. Snažím se dovolenou si užívat všemi smysly a zrovna teď vzpomínám na burito ze stánku na ulici v Guatemale za pět „kecalů“ (v originále quetzal) – cca 12,50 Kč, něco naprosto úžasného, bylo to to nejlepší, co jsem za ty téměř tři týdny jedl : - ). Skoro by se dalo říct, že to přebilo zážitek z návštěv všech těch mayských památek, vodopádů a jeskyň. Také mě překvapila neuvěřitelná pohoda Mexičanů a velmi ohleduplné chování na silnicích. Kdykoliv jsme dojeli nějaký kamion (nebo pomalu jedoucí jiné auto), tak ten se, pokud to alespoň trochu šlo, snažil uhnout co nejvíce stranou, abychom ho mohli předjet a blinkrem dával vědět, když v protisměru nic nejelo. To by se u nás nikdy nestalo.
Z těch starších zážitků to byl asi pobyt na Maledivách, přesně takhle jsem si představoval tropický ráj. Téměř nikde nikdo (většina lidí byla pod vodou u ostrova nebo ráno nasedla na loď a jela se potápět jinam), nádherné pláže a korálový útes vzdálený jen pár temp. Vůbec mi nevadilo, že jsem byl (kromě několika výletů) tři týdny „zavřený“ na ostrově, který jsem za 20 minut obešel dokola.

Navštívil jste někdy Mělnicko? Co se Vám vybaví, když se řekne Mělník, Neratovice, Kralupy?
V dospělosti určitě ne, jestli jako dítě si nejsem jist (rodiče měli chalupu v severních Čechách, tak jsme možná kolem jezdili), přiznám se, že po ČR jsem toho moc nenacestoval. V souvislosti s Mělníkem si mi akorát vybaví písnička „Tam u Mělníka, tam kde se Labe stýká s Vltavou…“ a v Kralupech chemický průmysl. A moje vedoucí v prvním zaměstnání dojížděla každý den z Kralup. 

Přidat komentář

Zvýrazněné položky jsou povinné.

Přehled komentářů

  1. Uznání (Hanka, 16.3.2013 22:01:19) Odpovědět

    Patrika znám osobně. Využívám jeho rad nejen v oblasti financí ale i třeba při výběru dovolené. Radami se řídim a nikdy jsem nelitovala. Vážím si ho.

  2. Pro Hanku (Tomáš Malina - iSoutok, 19.3.2013 9:03:44) Odpovědět

    Dobrý den Hanko, osobně Patrika nikdo z redakce neznáme, známe ho pouze prostřednictvím diskuzí a článků a nyní i tohoto rozhovoru. Souhlasím s Vámi - Patrik Chrz je člověk, který je ochotný každému kdo o to stojí poradit mnohem lépe než mnozí z těch, kteří za to od člověka ještě berou peníze... A toho si na Patrikovi moc vážíme.

  3. Souhlas (Eva, 22.3.2013 21:47:32) Odpovědět

    Mohu jen a jen souhlasit s Hankou. Patrika znám také osobně. Už se vůbec nesnažím něco vymyslet, když potřebuji cokoliv ohledně financí - prostě Patrik. Vždy vstřícný, ochotný a zatím jen a jen dobrá zkušenost!! Je svéráz, ale jsem ráda, že se můžu počítat k jeho známým.

  4. Je to debil (Jj, 31.5.2013 22:53:55) Odpovědět

    Skoda, ze to nevidite, ale mozna proto to nevidite,protoze jste stejni.

  5. Kdo umí, umí (Lada, 2.2.2018 20:01:19) Odpovědět

    Mohu potvrdit a Patrika znám osobně.
    Prostě finanční expert a je v pohodě, protože neřeší, zda nějaký "zakomplexovaný" pisálek si zde řeší své mindráky. :-) Takže Páťo - never give up a je fajn, že se vymykáš z stáda některých ne povedených Čechů. Jdeš si svojí cestou a to je prima.


end is near

Kontakt

iSoutok.cz